Kdy je vhodné vyhledat logopeda
Dnešní děti mají často problém s rozmluvením se. Na vině nemusí být nic, dítě je pohodlné, ale naopak může být na vině i opožděný celkový psychomotorický vývoj, ale také důsledek jiné poruchy. Přinášíme vám proto rozhovor s Danou Schonovou, ředitelkou Mateřské školy speciální ČS Exilu v Ostravě Porubě, se kterou jsme si povídali o dětské řeči, ale také o tom, kdy je vhodné vyhledat logopeda a co se při návštěvách logopedie děje.
Kdy je hranice pro rozmlouvání dítěte, resp. do kterého měsíce je akceptovatelné, že dítě nemluví, ale pouze naznačuje slova, či ukazuje předměty a snaží se jakkoli dorozumět?
Odborníci se shodují, nemluví-li dítě ve třech letech nebo mluví méně než ostatní děti v tomto věku, jedná se zřejmě o opožděný vývoj řeči. Je nutné hledat příčiny opoždění a je vhodné provést diferenciální diagnostiku a zajistit odborná vyšetření. Pokud je dětem s opožděným vývojem řeči poskytována odpovídající péče a jsou vyloučeny výše uvedené faktory, může se jejich opoždění úplně vyrovnat. Pokud dítě nezačne mluvit do konce třetího roku života, nemusí ještě jít o vývojovou poruchu řeči, může se jednat o tzv. prodlouženou fyziologickou nemluvnost. Není-li postižen sluch, intelekt, motorika ani řečové orgány, je-li dítě přiměřeně stimulováno výchovným prostředím a reaguje-li dítě adekvátně na podněty z prostředí, může jít ještě o opožděný vývoj řeči s možností dosažení úrovně normy. V těchto případech je vždy nutné okamžité komplexní vyšetření dítěte příslušnými odborníky. Vývojová nemluvnost spadá již do vývojových poruch řeči. Vždy je nutné z hlediska diferenciální diagnostiky přesně diferencovat vývojovou nemluvnost od nemluvnosti získané (např. na neurotické bázi nebo na bázi organického poškození mozku).
Pokud se však dítě ani o slova „vlastním brebtáním“ nesnaží, kdy je vhodné vyhledat odborníka a jakého?
Žvatlání se objevuje zhruba po šestém měsíci, kdy dítě začíná kombinovat samohlásky a souhlásky do slabik, slabika je v tomto období jednotkou řeči. Jeho předpokladem je dosažení určité zralosti koordinace mluvidel a propojení sluchového a motorického systému na centrální úrovni. Děti napodobují slyšené řečové zvuky, snaží se odezírat a napodobovat pohyby rtů, jazyka apod. Dochází rovněž k rozvoji artikulačních schopností. Děti si uvědomují, jak dospělí na jejich žvatlání reagují a tato zkušenost je dále vodítkem pro upoutání a udržení pozornosti. Ve vokalizaci osmiměsíčních kojenců se začínají objevovat čím dál větší podobnosti vokálního projevu dítěte se zněním mateřského jazyka. V deseti měsících začíná odrážet fonetické vlastnosti daného jazykového prostředí.
Pokud rodič vnímá opoždění vývoje dítěte, je nutno se ihned poradit s dětským lékařem, není důvod čekat. Pokud pediatr problém bagatelizuje, pak rodiči nezbývá než naléhat na doporučení k odborným lékařům. Veškerá odborná vyšetření by měla vyloučit vadu sluchu (lékař-foniatr), nedostatky zrakového vnímání (orientačně pediatr, oční lékař), poruchu intelektu, vady mluvních orgánů, orofaciální rozštěpy a akustickou agnózii. Alespoň při prvním vyšetření dětí s vývojovými poruchami řeči by měl být proveden podrobný neuropsychologický rozbor.
Co může být příčinou toho, že se dítěti do mluvy nechce?
Nemluvnost může být vedlejší příznak jiné poruchy. Symptomy opožděného vývoje řeči jsou velmi variabilní a značně závislé na etiologii postižení. U opožděného vývoje řeči (prostého) zůstává hlavním symptomem časové opoždění jednotlivých (případně všech) složek mluvené řeči o jeden až dva roky při normálním intelektu, stavu sluchu i zraku a při minimálním motorickém opoždění.
Dominujícím prostředím, které nejvýznamněji ovlivňuje rozvoj všech vlastností dítěte včetně jeho intelektu, je rodina. Rodinné vlivy jsou ale také do určité míry podmíněny dědičností, protože se realizují prostřednictvím rodičů, na jejichž chování i celkové sociokulturní úrovni se významnou měrou podílejí i jejich vrozené předpoklady.
Vlastní řečová produkce se začíná vytvářet ze základních zvukových projevů (smích, pláč). Dítě by mělo slyšet ze svého okolí především ty zvuky, které je již schopno samo napodobit, aby si upevnilo spojení mezi sluchovým obrazem slyšeného zvuku a jeho pohybovou, svalovou podobou. Vedle těchto zvuků by mělo slyšet jednoduchá slova jen o něco málo artikulačně náročnější, než je jeho současná schopnost přesné výslovnosti. Zpočátku vlastního vývoje mluvené řeči je dítě schopno v delším slově rozlišit nejvýše dvě slabiky, na které také slova zkracuje. Je tedy zbytečné dítěti předříkávat delší nebo artikulačně náročná slova, protože by je nebylo schopno správně zopakovat.
Opakování má pro rozvoj řeči klíčový význam. Dítě nejdříve opakuje jednoduché zvuky, později jednotlivé slabiky a slova a nakonec celé věty a složitější větné výrazy. Od samého počátku si opakováním osvojuje i melodii řeči a její intonaci. Ta má také sdělovací charakter. Melodie řeči je první prvek, který dítě napodobí podle řeči svého okolí a jež si rychle osvojí. Opakování je i důležitým principem výchovy. Dítě opakuje nejen to, co slyší, ale i to, co vidí, počínaje chováním dospělých.
Co se s dítětem při návštěvě logopeda řeší?
Vlastní řečová produkce a vyšetření jejích jednotlivých složek jsou při volbě následné adekvátní terapie při opoždění vývoje řeči klíčové. Pokud má dítě mluvit, musí nejdříve samo mluvené řeči rozumět. Rozumění řeči vyšetřujeme u malých dětí pomocí konkrétních denních situací, předmětů denní potřeby nebo pomocí obrázků. Vyšetření pomocí obrázků má výhodu v tom, že je lze uspořádat do malých i větších souborů podle témat rovněž podle věku a stupně intelektu dítěte.
Při vyšetření vlastní řečové produkce logoped sleduje:
- foneticko-fonologickou jazykovou rovinu (opoždění se v této oblasti projevuje dlouho i v lehčích případech vad řeči, tato rovina dozrává nejpozději i u intaktní populace);
- morfologicko-syntaktickou jazykovou rovinu (je jedním z nejpřesnějších indikátorů narušené komunikační schopnosti; v řeči převládají podstatná jména nad ostatními slovními druhy; dítě tvoří a užívá tvary podstatných jmen chybně, zaměňuje rody, čísla, pády; ostatní druhy slov přibírá do slovníku pomalu, dlouho chybuje např. v předložkách a jejich vazbách ve větě; pokud dítě tvoří věty, jsou jednoduché, často neúplné, s chybným slovosledem; dysgramatismy );
- lexikálně-sémantickou jazykovou rovinu (opožděný vývoj obsahové stránky řeči je nejnápadnější u dětí s těžkým mentálním nebo sluchovým postižením; slovní zásoba je malá, pasivní slovník výrazně převažuje nad aktivním slovníkem (dítě více rozumí, než je schopno samo produkovat); užití slov často není adekvátní jejich obsahu i situaci (dítě chápe nesprávně význam slov);
- pragmatickou jazykovou rovinu. Na úrovni základního vyšetření je už v této fázi zjevný stupeň opoždění vývoje řeči. Sleduje se: slovní zásoba, užívání jednotlivých slovních druhů; užívání správných, nebo chybných gramatických tvarů; tvoření a užívání správné, či nesprávné stavby věty; schopnost udržet časovou a dějovou linii a její užití při vlastním vyprávění a reprodukci;
Probíhá konzultace ve spolupráci i s jinými odborníky? Například dětským psychologem, neurologem, apod?
Diagnostika a diferenciální diagnostika opožděného vývoje řeči musí být tedy zaměřena i na vyšetření stavu intelektu, jemné i hrubé motoriky, sluchu a zraku, protože dosažený stupeň vývoje a jejich aktuální stav také výrazně ovlivňují rozvoj vlastní mluvní produkce.
Pokud je absence řeči spojena s mentálním postižením dítěte, je i přesto logoped vhodný? Jak takovému dítěti pomáhá?
S mentálním postižením dítěte je spojen omezený vývoj řeči. Opoždění vyjadřovacích schopností se projevuje již výrazněji. Porucha je nejvíce patrná v obsahové stránce řeči (chápání významu slov).
U dětí s mentální retardací záleží opoždění na stupni postižení intelektu. Opoždění vývoje řeči v důsledku mentální retardace zpravidla doprovází také opoždění jemné i hrubé motoriky.
Lidé s lehkou mentální retardací mají většinou dlouho přetrvávající vadnou výslovnost (není to ale pravidlem — někteří mají velmi dobrou napodobovací schopnost, a chybná výslovnost se tak vůbec nemusí projevit). Středně těžce postižení mají pak nejnápadnější symptomy v morfologicko-syntaktické a lexikálně-sémantické jazykové rovině, tj. hovoří v jednoduchých, gramaticky nesprávných a obsahově chudých větách.
U nejtěžších forem mentální retardace se řeč rozvíjí jen částečně (postižení užívají jen jednotlivá slova, slovní spojení nebo jen nejjednodušší věty), nebo vůbec. Řeč zůstává pak na prvosignální úrovni nebo na úrovni pudového žvatlání.
Je důležitá spolupráce dítěte s logopedem, ten přizpůsobí péči a tempo úrovni psychomotorického vývoje.
